Co jste chtěl říct

zeptal se vlídným tónem Rönn.
"Nedala mi pokoj. Když jsem tehdy večer přišel domů, ležela v mé posteli. Věděla, kde mám rezervní klíč. A za čtvrt hodiny měla přijít moje paní... totiž snoubenka. Neměl jsem na vybranou..."
"A pak?"
"Pak jsem ji odnesl do skladu kožešin."
"Nebál jste se, že ji tam někdo najde?"
"Byly k němu jenom dva klíče. Jeden jsem měl já a druhý Nisse Göransson. A Nisse byl pryč."
"Jak dlouho jste ji tam nechal ležet?" zeptal se Rönn.
"Pět dní. Chtěl jsem počkat, až bude pršet."
"Vy máte zřejmě rád déšť," poznamenal Gunvald Larsson.
"Jak to, že to nemůžete pochopit? Byla šílená. Klidně by mi obratem ruky zničila celý život. Veškerou životní perspektivu."
Rönn pokyvoval hlavou. Docela se to daří.
"Kde jste vzal ten samopal?" zeptal se najednou Gunvald Larsson."Ten jsem si přinesl domů z války."
"Byl to švédský výrobek?" pokračoval Gunvald Larsson.
"Finský. Suomi model třicet sedm."
"Kam jste ho dal?"
"Někam, kde ho nikdy nenajdete."
"Do vody?"
Forsberg přikývl. Zdálo se, že se nad něčím zamyslel.
"Měl jste Nilse Erika Göranssona rád?" zeptal se po chvíli Rönn.
"Nisse byl dobrý chlapík. Byl to dobrý kluk. Byl jsem pro něho něco jako otec."
"A přesto jste ho zabil."
"Ohrožoval mou existenci. Mou rodinu. Všechno, pro co žiju.
Všechno, pro co jsem žil. Nemohl tomu sám zabránit. Ale poskytl jsem mu rychlý a bezbolestný konec. Netrápil jsem ho tak, jako vy trápíte mě."
"Věděl Nisse, že jste Terezu zabil vy?" zeptal se Rönn. Mluvil po celou dobu klidným, vlídným tónem.
"Dovtípil se," odpověděl Forsberg."Nisse měl všech pět pohromadě.
A byl to dobrý kamarád. Když jsem se oženil, dal jsem mu deset tisíc a nové auto. S tím jsme se navždy rozešli."
"Navždy?"